Letošní novinka CFMOTO 800MT-X na první pohled působí jako offroadová verze 800MT, ale nenechte se zmást, je to jedna z nejuniverzálnějších motorek, na které jsem kdy jel. A jak vám to dokázat? Co třeba 1500 kilometrů přes nejvyšší průsmyky v Alpách?
Celá akce vznikla jako tour zprostředkovaná firmou Edelweiss tour. To je agentura, která má flotilu motorek po celém světě a zajistí vám kompletní servis, vy jen přiletíte s věcmi na motorku a vše ostatní už je na nich. Vezou vám věci, starají se o motorky a připravují trasu. No a do jejich flotily přibyla více jak desítka motorek CFMOTO. Díky tomu jsme měli možnost užít si tenhle neuvěřitelný trip, který nás zavedl na ty nejlepší silnice v Alpách.
Většinu z plánované trasy jsem už několikrát navštívil a to i v sedle CFMOTO. Měl jsem tak jedinečnou šanci porovnat, jak se tam bude chovat nové MT-X a zda dokáže polykat kilometry a zatáčky stejně jako MT, nebo jiné motorky, na kterých jsem tu byl.
Erding – Lienz
S celou výpravou jsme se sešli v německém Erdingu, což je město kousek od Mnichova, kam se dá pohodlně dostat z letiště. Po večerním seznámení bylo jasné, že se tu sešla dobrá parta motonovinářů a o legraci nebude nouze.
Hned první etapa nás zavedla na nejslavnější průsmyk rakouských Alp. Nejdřív nás ale čekal rychlý přesun německými rovinami. Byl tak čas seznámit se s mým parťákem. MT-X mělo najeto 3km, ale to už jsem letos jednou zažil, takže do toho. Na motorce byla trojice kufrů a tankvak, mohl jsem si tak v pohodě vzít dron, kamery a vše nezbytné pro záznam. I naložené MT-X se perfektně ovládá a není problém s ním jet svižným tempem. O kufrech prakticky nevíte a když už je naložíte hodně, stačí přitvrdit zadní odpružení a jede se dál.
Brána na Grossglockner
O stolikolemtrovém přesunu jsem v podstatě nevěděl a než jsme se nadáli, byla před námi brána na slavný Grossglockner. Ten trochu podražil a za vjezd s motorkou letos zaplatíte 35 EUR. Za ty dostanete brožuru o Grossglockneru a samozřejmě taky samolepku, která je letos výjimečná, protože tahle silnice slaví 90 let.
Grossglockner je pro motorkáře doslova ráj. Když se vám povede přijet mimo hlavní sezonu, čeká vás otevřená silnice plná zatáček a neskutečných výhledů. Je jen potřeba dát si pozor na autobusy a cyklisty. Dá se tu ale dobře předjíždět. Grossglockner navíc není veřejná komunikace a dá se tu jet i dost svižně. Buďte ale opatrní, každá chyba může končit tragicky v jednom z mnoha srázů pod silnicí.
Samotný průsmyk má dva vrcholy. Ten první najdete po levé straně a vede na něj kamenná silnička. Je tu malá rozhledna, ze které jsou krásné výhledy až na jezer Zell am see. Pak můžete pokračovat tunelem pod hřebenem k samotnému Grossglocneru se stejnojmenným ledovcem, který se táhne od vyhlídky k vrcholu hory. Je tu i několik restaurací a když je hezky, najdete tu spoustu svišťů, kteří se nebojí a nechají se fotit. Místa na odstavení motorky je tu dost. Na celý průsmyk doporučuju vyhradit si minimálně půl dne, stojí to za to.
Z Grossglocneru pak sjíždíme směrem do Lienzu. I tam vás čeká silnice plná zatáček, kterou si rozhodně užijete. Při sjezdu vás bezpochyby bude provázet zápach uvařených brzd aut a karavanů. 800 MT-X s brzdami rozhodně problém nemělo a sjeli jsme bez problémů. Cestou do Lienzu mě doprovodilo pár kapek, ale nic strašného. Tachometr mé motorky večer ukázal 322 kilometrů a po prvním dni musím říct, že jsou to kilometry, o kterých jsem prakticky nevěděl a pohodlí cestovního endura mě mile překvapilo.
Lienz – Collalbo
Ráno sedám na své MT-X a na pár dní opouštíme Rakousko. Po prvním dni těžko soudit, ale zatím to vypadá, že na mém pozadí včerejších 300 kilometrů nezanechalo žádné následky. Dvouválec od KTM chytá na drcnutí a veze mě k dalšímu dobrodružství. Vyrážíme hned z Lienzu do kopce, i když se dá do Dolomit jet rychlejší cestou údolím, ale to je přeci jen trochu nuda ne? Hlavní silnici do Toblachu tak kopírujeme zatáčkami na hřebeni nad údolím a je to cesta, kterou mohu rozhodně doporučit. Pokud ale pospícháte, i cesta údolím není špatná.
Nakonec do něj stejně sjíždíme, abychom překročili za jásotu našich italských kolegů italskou hranici. Čeká nás cesta do Toblachu, což je jedno z nejhezčích středisek pro běžecké lyžování a vede z něj nádherná údolní silnice do Cortiny. Po cestě je několik jezer, které si zaslouží zastávku na kafe. My stavíme u Lago di Misurina, kde je jednak parádní kavárna, kde můžete zaparkovat motorku přímo na břehu, ale je tu taky výhled na Drei Zinnen, tedy slavné tři vrcholy Dolomit, které jsou jedním ze symbolů zimní Olympiády, která se tu bude na začátku příštího roku konat.
Samotná Cortina je pěkné městečko, ale tak nějak moc turistické, takže jen projíždíme a pokračujeme na západ na průsmyk Passo Falzarego. To má něco přes 2000 metrů a vede sem luxusní silnice, na které se střídají ostré vracečky s otevřenými rychlými zatáčkami. No a pokud máte čas, tak sedněte na lanovku, které jede z průsmyku na vrchol hory s restaurací, výhledy jsou tu doslova ohromující, jen pokud se bojíte výšek, nestoupejte si k oknu.
No a tady nás stihl vlastně jediný déšť. Nebyl dlouhý, ale pár kilometrů na vodě jsme jeli. Už z Ysperu vím, že gumy CST fungují na vodě perfektně a v Alpách jsem si to jen ověřil. I když má MT-X ABS i kontrolu trakce, zůstaly oba systémy jen v pohotovosti, ale do jízdy mi zasáhnout nemusely. Plyn i brzdy se dobře dávkují a motorka i na vodě funguje perfektně.
Nekonečné zatáčky s ohromujícími výhledy nás dovedly až na Passo Gardena, které se tyčí nad údolím s lyžařským střediskem Val Gardena, které každý rok hostí světový pohár. Dál pokračujeme na průsmyk Pinei a pak už překřížíme údolí řeky Launbach v Ponte Gardena a po malé silničce mezi sady a vinicemi dojedeme do dnešního cíle v nádherném horském městě Collabo. V kolech zase něco přes 200 kilometrů!
Collabo – Collabo
Třetí den nás čeká smyčka přes Dolomity. Prima je, že nemusím nic balit, takže ráno jen vezmu vyvětraný komplet od PSI a znovu sedám na mé MT-X, které už po včerejším dešti vypadá konečně trochu dobrodružně a začíná si krásně sedat, přeci jen už má přes 500 kilometrů a na motorce je to hodně znát.
Z kopce, kde se tyčí Collabo sjíždíme do Bolzana. Čeká nás “kratší” okruh po Dolomitech, který nás zavedl k jezeru Lago Carezza, které je modřejší, než nejmodřejší a rozhodně stojí za zastávku. Odsud nás silnice zavedla přes průsmyk Karerpass do údolí Val di Fassa. Přes Moenu a Canazei jsme vystoupali do průsmyku Fedaia. Na něm je nádherná přehrada, bohužel tentokrát napůl vypuštěná, ale taky je tu skvělá restaurace, ze které můžete obdivovat pohled na Marmoladu – nejvyšší vrchol Dolomit.
Posledním velkým průsmykem, který nás v Dolomitech čeká je Passo Sella. A zase platí “to nejlepší na konec”. Tenhle průsmyk je hlavně o výhledech, které vám nabídnou Dolomity jako na dlani.
Je tu tak krásně, až se tu dron jednoho z kolegů rozhodl zůstat a přistál kdesi ve skalách. Prostě místo k pohledání, rozhodně doporučuji. Když průsmyk přejedete, dostanete se zpět pod Passo Gardena a stejnou cestou jako včera do Callaba. Najeto zase něco přes 200, jako obvykle.
Collabo – Livigno
Z Collaba znovu sjíždíme směr Bolzano a pokračujeme na průsmyk Mendola. Ten už znám z minula a jezdecky je to moc pěkný zážitek. Co jsem ale nevěděl je, že když odbočíte na jeho vrcholu doprava, dovede vás rozbitá silnička, která podvozku MT-X rozhodně nevadí k horskému hotelu s naprosto neuvěřitelným výhledem do údolí pod námi a samozřejmě taky skvělým kafem a zmrzlinou. Hotel se jmenuje Panoramahotel Penegal. Silnice tu končí, takže se zase vracíme dolů na hlavní silnici a pokračujeme dál směrem Passo Tonale.
To je jeden z mých nejoblíbenějších průsmyků. Nahoře vás sice nečekají pohledy do údolí, které vám seberou dech, ale vede sem luxusní silnice s novým asfaltem a zatáčkami, kde se dá jet hodně nelegální rychlostí. A znovu mě tu MT-X překvapí. Tohle prostě není motorka jen na šotoliny. V pohodě stačím ostatním MT ve skupině, ale hlavně za sebou nechávám všechny Baworáky a KTMky, kterých je tu přeci jen přesila. Gumy mi postupně dovolí náklony až na stupačku a já se v helmě směju od ucha k uchu. Díky úzkému sedlu se můžu na motorce dobře hýbat a prostě to tak nějak stojí za to:-)
Na vrcholu Tonale je památník bojů v první světové válce a pár skvělých restaurací. Mimochodem je to tu super i v zimě na lyžování. Teď už ale na chvilku dolů a pak vrchol dne – slavný průsmyk Passo Gavia – jeden z nejznámějších kopců Giro di Italia. Průsmyk, který si za řídítky moc neužijete a hezčí je koukat po okolí, než se snažit jet svižně. Silnice je široká tak na jedno auto a motorku a najdou se dobrodruzi, co sem jedou s karavanem.
Do toho se motají pumpičky, které vypadají, že to Giro fakt jedou, nebo se podle toho alespoň chovají. Takže prostě jeden prst na brzdě, druhý na spojce a koukat všude. No ale to co uvidíte nahoře za to fakt stojí. Zaprvé je tu sníh většinou ještě v červenci, no a taky je tu úžasný výhled do údolí. Nejlepší je vyjít si nad parkoviště, kam vede kamenitá cesta, nahoře je památník italským vítězům Gira a dechberoucí výhled do údolí. Druhá strana průsmyku na tom není o moc lépe, takže zase pomalu dolů, jen se zastávkou na focení v mé oblíbené zatáčce.
Do Livigna musíte ještě přes malý průsmyk přes Santa Annu a pak už jen pár zatáček do jednoho z mých nejoblíbenějších měst v Alpách. Je tu totiž doslova všechno a nejlevnější benzín v Evropě. Livigno je bezcelní zóna, takže pokud rádi kouříte, nebo pijete, vyplatí se tu nakupovat. Najdete tu ale vyžití všeho druhu. Dá se tu běhat, jezdit na kole, lyžovat, běžkovat, najdete tu wellness, obchody, restaurace, lanovky, nádhernou přírodu, prostě všechno. Až mě mrzí, že tu máme jen jednu noc.
Livigno – Seefeld
Pátý den nás čeká vrchol celé cesty. Grossglocner i Gavia jsou nádherné průsmyky, ale král je jen jeden a tím je Passo Stelvio. Druhá nejvyšší silnice v Evropě stará přes 200 let, která přináší neuvěřitelné výhledy a ze strany od Bormia i luxusní svezení. Stelvio je hodině specifická silnice. Rozhodně není úplně bezpečná, zejména ze severní strany, kde jsou známé vracečky v prudkém kopci, kde často vidíme zvedat motorky ze země. Faktem ale je, že většina nehod se odehrává v minimální rychlosti.
Já jsem tu viděl bezpočet pádů, ale většinou to byla jen krátká noha. Je ale třeba mít oči na stopkách a koukat do širokých zrcátek mého MT-X. Jezdí tu auta, motorky a do toho se motají všudypřítomní pumpičkáři. Každý si to chce užít a vy prostě musíte jet tam, kde je zrovna místo. Dlouho čekat se zpravidla nevyplácí.
Jakmile ale překonáte spodní pasáž, silnice se otevře a od nádherného vodopádu zhruba v polovině Stelvia je to parádní svezení. Pravý mumraj je pak na vrcholu, kde jsou stovky motorek, kol a aut. I tak jsme ale našli místo v kavárně a pár minut si užívali výhled do údolí i pohled na majestátní dravce, které v národním parku Stelvio žijí.
I když se mi moc nechce, musíme zase dolů, protože je před námi ještě kus cesty. Obed si dáváme v Glorenze, odkud vede silnice na průsmyk Resia. Ten je slavný hlavně jezerem na svém vrcholu. Při jeho stavbě byla zatopena vesnice, ze které zbyla jen věž kostela, která kouká z vodní hladiny. Je tu sice hodně lidí, ale za zastávku to určitě stojí.
Průsmyk nás pak přivádí zpět do Rakouska a krátkou odbočkou přes Švýcarsko opouštíme Jižní Tyrolsko a končíme den v horském středisku Seefeld. Předtím nás ale čeká ještě zastávka na vyhlídce Gacher Blick. Nad ní je horská chata, ke které se dá dostat jen po šotolině. Takže do stupaček a jdeme na to! MT-X je tady jako doma. Stačí držet plyn, přenášet váhu a dobře vyvážená motorka a skvěle naladěný podvozek vás vyveze na kopec s pocity Giovaniho Saly. Najeto máme zase okolo 300 km. Stav mého pozadí je stále cestyschopný, až mě to při pohledu na sedlo překvapuje. Tahle motorka prostě je cesťák.
Seefeld – Erding
Trochu se smutkem startujeme v Seefeldu motorky a vyrážíme na zbytek naší cesty. Držíme se v údolí, ale i tak nás čeká skvělé svezení zatáčkami, kde můžeme v údolí řeky Isar sledovat hory i jezera a užívat si krásné rakouské silnice s minimem provozu. Zajímavá byla cesta údolím, kam potřebujete zaplatit vjezd a za odměnu jedete podél řeky po silnici údolím, ve kterém jsou vysazeny javorové háje. Jak vidíte na videu, místo je to nádherné.
Na cestě do Erdingu jsme si vyzkoušeli i dálnici. I tady se CFMOTO 800MT-X chová jako správný cesťák. Motorka je stabilní i v rychlostech okolo 160ti kilometrů v hodině i když tady už je trochu cítit, že kufry aerodynamické zrovna nejsou. Rozhodně to ale neubírá nic na stabilitě i díky tlumiči řízení, který je na MT-X v sérii namontovaný. Skvělý je samozřejmě nastavitelný přední štít, na který vám stačí jedna ruka i za jízdy. No a pak je tu upravený tempomat, který nemá omezení rychlosti a můžete si ho tak zapnout třeba i v těch 160ti.
Není to jen offroad!
V sedle CFMOTO 800MT-X jsem na této cestě najel skoro 1500kilometrů, spotřeba byla 4,3 litrů, cože je na hory a na můj jízdní styl skvělé číslo. Celkově už mám na téhle motorce přes 3000, takže myslím, že můžu poměrně zodpovědně zhodnotit, k čemu se hodí. A rozhodně to není jen motorka pro cesty terénem, nebo expedice do zemí bez cest. Užijete si ho i na výletech do alp, doveze vás přes ucpanou Prahu do práce a bude vás při tom všem bavit.
Jeli jsme samozřejmě i se spolujezdcem, který když má za sebou topcase, má naprosté pohodlí. Sedlo není tak komfortní, jako na modelu Explore, ale nepohodlné rozhodně není a umožní vám víc pohybu. Potaz je více sportovní, řídítka širší, prostě celkově se na MT-X cítíte sportovněji, než na klasickém MT. Je to ale motorka, která zvládne doslova všechno, dokáže zatápět Multistradě na asfaltu, rozbitou okresku doslova vyžehlí a cesty po dálnici vám zkrátí vysokou cestovní rychlostí. Takže pokud nad MT-X váháte kvůli cestovnímu komfortu, nebojte se, cestovat se na něm dá skvěle!
