V rumunských horách se už přes dvacet let koná nejtěžší hard enduro etapový závod na světě. Prolog a pět dní v terénu prověří jezdce i techniku v těch nejnáročnějších podmínkách a díky kategoriím Adventure, které se jezdí od minulého roku můžeme na startu vidět i stroje CFMOTO MT a MT-X. No a vidět jsme je mohli i na pódiu, ale nepředbíhejme!
Na start se letos postavil i český team Journyman CFMOTO, za který startoval Matěj Oliva ve třídě Adventure Lite na CFMOTO 450MT a Honza „Spratek“ Šlemenda na 800MT-X, které znáte z českých CAMS Cross Country. Přípravě jsme věnovali hodně času a dřiny, ale neměli jsme tušení, do čeho jdeme a proti komu vlastně jedeme, o to větší respekt jsme měli z pověsti závodu, protože videa a fotky vypadají každý rok víc než děsivě.
Přípravy na RedBull Romaniacs
Romaniacs nejsou závod, na který se rozhodnete jet týden před startem. S předstihem je potřeba podat přihlášku, zajistit ubytování, logistiku a podporu. No a hlavně připravit stroje. Spratek měl jasno – má postavenou svou osmistovku. Já jsem se rozhodl pro 450MT, je to motorka, která mi sedí, má motor, který neutahá a dělá se na ní už spousta doplňků, které potřebuji. Podvozek jsme nechali upravit u Tommy Suspension, přidali jsme užší kola kvůli použití Mousse a na motorku putoval i originální CFMOTO Akrapovič a airbox od Throttle Punks. Pak už jen detaily, jako řídítka, Throttle Punks páčky, kryt motoru a další drobnosti. V rámci přípravy jsem odjel dva závody CAMS, motorku jsme ještě odbrzdili a mohla vyrazit. Nesmím zapomenout ani na rychlé polepy od Six-3 Designs.
Cesta
Závod jako takový začíná prologem v Sibiu v úterý. My jsme tam ale museli být už v sobotu večer a v cestě nám pomohla servisní dodávka Mansora, ve které jsme měli díly, nářadí a navíc ještě jedno MT pro fotografa. Do Sibiu je to nějakých 10 hodin cesty a když pominu nudné Maďarsko, uteče to jak voda. V neděli jsou na řadě přejímky. Motorka, ani výbava nikoho moc nezajímá, ale musíte si projít několika stanovišti, kde dostanete čísla, držák telefonu, nouzovou aplikaci, odevzdáte GPS, zkontroluje vás doktor, vyfotíte se a natočíte krátký rozhovor na video. To všechno pár hodin zabere, ale nakonec si lepíme na motorky vytoužená čísla s logem RedBull Romaniacs.
Pondělí věnujeme tréninku a nějakým těm pěkným fotkám, trochu se rozjezdíme, doladíme detaily, pneumatiky a pak už je tu jedna velká paráda. Všech 500 motorek vyráží na spanilou jízdu městem, čímž děkujeme obyvatelům Sibiu za podporu (ano, dvěma hodinami kraválu a ježděním po zadním po městě)… Atmosféra průvodu je ale neuvěřitelná až trochu dojemná.
Prolog
Na hlavní třídě v Sibiu se uzavře úsek silnice, na kterém jsou postavené umělé překážky z klád, kamení a pneumatik. Prolog se nezapočítává do celkového času, ale rozhoduje o startovní pozici do offroad dnů. Prolog je pro naše třídy zjednodušený a máme to o dost snažší, než třída Ultimate. I tak je tu ale dost prostoru pro chyby a padáte vždy na klády a beton. Takže hlavně v klidu. Spratek tu zajel neuvěřitelný čtvrtý flek v konkurenci jezdců jako je Sam Sunderland… Já jsem dojel na šestnáctém místě s jedním pádem a chcípnutím motoru.
Offroad den 1
Do offroadu se startuje brzy ráno a vždy před startem fasujeme GPS s nahranou trasou. Nikdo tak nemá šanci zjistit, kudy se pojede. GPS pak slouží i jako zpětná kontrola dodržování rychlostí a trati. Je to hodně zásadní věc a jezdec si musí pořád hlídat, jestli je na trati a jestli ve zpomalovacích fázích etapy dodržuje maximální rychlost. Před samotnou etapou je vždy přejezd v provozu, na který máte určený čas. Je pak třeba si také hlídat čas startu do samotné závodní zóny etapy, nikde nesmíte být dřív, ani později, jinak dostáváte časové penalizace. Trať jako taková je pak značena fáborky, ale ty mohou být poškozené od turistů, takže je vždy třeba kontrolovat i GPS.
Po startu do etapy už je to jen na vás, musíte dobře číst terén, dávat si pozor na díry, kamení a zatáčky. Nebezpečné úseky nejsou nijak značené, takže je třeba vždy čekat to nejhorší a třeba na horizonty najíždět s rezervou na brzdění, nebo naopak odskočení, díry vymleté vodou mohou být sakra nepříjemné, stejně jako hluboké louže, nebo skalky. Zkrátka na každém kilometru je spousta míst, které vás mohou snadno vyhodit ze sedla.
No a pak jsou tu ještě checkpointy. Těch je na trati různé množství a musíte v nich vždy zastavit a nechat si načíst čip ve startovním čísle. Když nějaký minete, jste slušně řečeno v háji, za neprojetí dostanete penalizaci 6 hodin, což je automaticky konec dobrého výsledku. To se bohužel první den stalo Spratkovi, který minul jeden výjezd z eliminační zóny spolu s řeckým jezdcem. Do té doby měl ale skvělé tempo a útočil na první příčky v kategorii Core.
V každé etapě je také servisní zóna. V té máte zhruba 20 minut na nejnutnější servis a hlavně odpočinek a jídlo. Dolijete si vodu do batohu, dáte gel, nějaké ovoce a zpátky na trať. Přezouvat pneumatiky se nesmí. Na konci prvního dne nás čekal první průjezd zavřeného dolu. Byl to neuvěřitelný, i když trochu nebezpečný zážitek. Pak už jen cíl. Tady je pro jezdce připraveno jídlo. V cíli odevzdáte GPS, kterou pořadatel připraví na další etapu. První den nás odvedl ze Sibiu do města Petrosani, kde jsme zůstávali další dvě noci. To je další komplikace, protože potřebujete přesunout celý servis a díly na další místo.
Offroad den 2
Do druhého dne startujeme z lyžařského střediska, já z pátého místa po první etapě, Spratek bohužel zezadu. Ze začátku se jede skvěle, krásné hřebenovky. Pak mě dojíždí Mario Román a zkouším se ho chvíli držet a nahnat nějaký čas. Volný kámen mi ale sundává řetěz, který se namotal do motoru. Tady přichází další specifikum závodu. Jste v tom sami, jen nářadí, které máte s sebou a vaše schopnosti.
V první chvíli si říkám „konec“, tohle neopravím. Pak se na to podíváte znovu a začnete situaci řešit. Pomohl mi i Rumun, který fotil team Adriana Raduty, díky za to! Vodítko řetězu odletělo, řetěz jsme nějak vyprostili, nasadili a motorka jela. Ztráta sice obrovská, ale jsem v závodě! Po rozjezdu zjišťuji, že z motorky kape olej a řadit můžu jen dvojku a trojku, ale jedu. Ploužím se dál etapou a na jedné rychlé cestě skoro nedobrzdím zatáčku. Za ní vidím stát dvě motorky. Poznávám Harryho z anglického dealerství a taky Spratka. Oba tu zatáčku nedali a měli nehodu. Harry je v pohodě, ale nejede mu motorka. Spratkovo MT-X taky nevypadá dobře, ale daleko hůř je na tom on. Má díru v noze, problémy s kotníkem a ramenem. Prohodíme pár slov, pomoct nemám jak, tak jedu dál.
V prudkých výjezdech se mi začíná přehřívat motorka. Přisuzuju to rannímu problému a snažím se jet volným tempem dál. Pak mi dochází, že nejde větrák. V bahně se do něj něco dostalo a netočí se. Takže zase pěkně pomalu až do servisu. No a tady se odehrála scéna, za kterou by se nemusela stydět F1! Šest rumunských mechaniků se na motorku vrhlo, dali nové vodítko, dolili kapaliny, opravili větrák, jen s řazením nic dělat nešlo, ale motorka už zase byla bojeschopná. Dozvídám se, že Spratek jede dál, takže jsme pořád v závodě.
Před cílem si na nás ředitel nachystal znovu průjezd starým dolem. Tentokrát ale daleko těžší cestou po úzkých schodištích. Na dvojku to jde těžko a moje spojka to vzdává. Jsem ale venku a snažím se dostat do cíle. Ten je na vrcholu sjezdovky a s klouzající spojkou je to peklo. Skvělí diváci mě navíc poslali do těžší trati s výjezdem na konci. Nakonec jsem se nahoru vyškrábal a děkuju všem rumunským bohům. Mám dost… Spratek dorazil nakonec taky a míří rovnou do medical centra na šití. Já nemám moc času, tak pokračuju přejezdem do depa, kde odevzdávám motorku do servisu CFMOTO. Mění spojku, řadící segment, gumy, za tři hodiny je MT připravené na třetí den. Děkuju asi tak tisíckrát! V etapě jsem nabral ztrátu 20 minut a dojel jsem devátý. Problémy ale měla spousta jezdců a nakonec se držím celkově šestý. Spratek nevypadá moc dobře, ale má odhodlání jet dál, rozhodnutí necháme na ráno.
Offroad den 3
Třetí den by měl být dlouhý, ale rychlý. Pro Spratka dobrá zpráva. Dostal se do bot, takže jede na start se mnou. Smekám! Třetí etapa byla hodně rychlá, občas jsem řadil šestku a na GPS se objevovala třímístná čísla. Rychlé úseky občas střídají single tracky v lese. Pěkné svezení končí u řeky ve městě, kde jsou pověstné skoky do cíle. Bohužel se přede mnou někdo škaredě rozbil, takže jedu okolo a v cíli je z toho páté místo. Spratek etapu dokončil na skvělém 14. místě se ztrátou 40 minut na vítěze. To je v tomhle stavu dokonalý výsledek.
Motorky máme v pořádku, takže jen obouváme nové gumy na poslední etapu a snažíme si odpočinout na našem původním hotelu v Sibiu. Cíl už je blízko, ale pořád strašně daleko. Já jsem celkově na pětce a chtěl bych tohle umístění udržet.
Offroad den 4 – velké finále
Poslední den nám organizátoři na briefingu slibují nejtěžší etapu. Na kilometry je celkem krátká, takže tuším zradu. A taky že jo. Startujeme do kopců a čekají nás nepříjemné výjezdy a sjezdy borůvčím, kde máte každou chvíli pocit, že vám motorka musí vyskočit z rukou. Těžký terén nám ale vyhovuje a daří se mi dojet Číňana, který jede přede mnou. Sjíždíme se do skupinky a závodí se o každý metr. Hodně mě překvapilo, jak vyrovnaná jízda je a jaké tempo se jede po celý den závodu.
Před servisem byla na trati chyba ve značení a ztratili jsme v lese GPS signál, většina motorek z kategorie Adventure tak přijela do servisu bez vstupního bodu. Stálo nás to půl hodiny ježdění a hledání. Trochu frustrace,… Pokud by s tím pořadatel nic neudělal, tak je výsledek v háji. Na to ale nemůžete myslet, je třeba se koncentrovat na jízdu. Náš skvělý mechanik Ruda nás zásobuje jídlem i dobrou náladou.
Po stratu do měřeného úseku jsem zahodil motorku a došlo mi, jak snadno tenhle závod může skončit, takže hlavně v klidu, jenomže když začnete někoho dojíždět, není na tyhle myšlenky moc čas. Bohužel vidím po chvíli stát u cesty čínského jezdce, který se držel za žebra. Zastavuju, ptám se jak na tom je, říká OK, tak pokračuju. U nehod je povinnost vždy zastavit a pomoct. Pořadatel vám pak ztracený čas odečte z vašeho závodního času. tratě jsou dlouhé a jezdci jsou tu odkázaní sami na sebe v servisu a i pomoci jeden druhému.
Zbytek etapy se jede v podle mě už dost šíleném tempu, ale za chvíli jsme už v Sibiu a projíždíme městem pod finální kopec. Tam už se nejede podle GPS, ale jen na fáborky. Je to už jen pár kilometrů pod ikonický kopec. Tam už čekají tisíce diváků a chtějí vidět, jak se s tím poperete. Naše třída naštěstí nemusí jezdit až nahoru a asi ve třetině výjezdu odbočujeme do lesa. Pak už jen pár sjezdů a výjezdů a jsme v cíli! Spratek už tam na mě čeká na skvělém devátém! místě v etapě. Smekám. Fotka ve finisherské bráně a hlavně rychle podat protest proti značení trati. To není úplně jednoduché, vše se dělá online a díky množství lidí v cíli tu nejde mobilní internet. Nakonec se daří a čekáme na oficiální výsledky. No a už v klidu s těstovinami a pivem se dozvídám, že to klaplo na třetí flek v etapě i v závodě!
Nedařilo se ale jen mě. Kategorii Ultimate vyhrál s rozdílem několika sekund Mario Román, který porazil legendárního Pola Tarrese, který tuto kategorii doslova stvořil. I v kategorii Core mělo CFMOTO vítěze a dvě motorky na pódiu. Ukázalo se tak naplno, jak schopné tyhle motorky jsou i v té nejtěžší konkurenci!
Epilog
Podium na Romaniacs je místo, které znám jen z fotek a teď tu můžu díky CFMOTO a dalším partnerům stát a polít druhého Adriana Radutu a vítězného Guishu He šampusem! Je to neopakovatelný okamžik, který budu před sebou asi ještě pár let mít. Přebírám cenu s vlkem a konečně mi dochází, že jsme to zvládli. A nejen my, ale hlavně naše stroje. Tyhle mašiny vydrží strašně moc, pády, těžký terén, brody, bahno, kamení, horko… Šlapaly jak hodinky a dokázaly, že i s minimem úprav dokáží konkurovat na závodě, jako je Romaniacs. Nejtěžším závodě na světě!
Na závěr se sluší poděkovat všem, kdo se na projektu podíleli. Je to centrála CFMOTO, český importér Journeyman, firma MEFO, která nás vybavila kryty na motorku a oblečením, firmě Mansora, která nám zapůjčila skvělé servisní auto, našemu dealerovi Throttle Punks, který nám dal tuningové díly a vzduchové filtry a samozřejmě všem dalším, kdo nám v tomhle dobrodružství pomáhali! Obě motorky jsme dovezli do cíle a to je to hlavní! A rozhodně to není nic jednoduchého. O úspěchu a neúspěchu na Romaniacs může rozhodnout i ten nejmenší detail. A podíváme se sem zase za rok? Já doufám, že ano!
